Ahojky
Jmenuji se Agnes Perla di Boemia
Naše nové zaměstnání s páníčkama :-)
www.fitboxkladno.cz
Narodila jsem se 15.5.08 v Praze rodině Truhlářových
Když nám se sestřičkou odvezli dva brášky, říkala jsem si, co asi bude dál, ale netrvalo dlouho a na návštěvu dorazil jeden mladý pár, hned se ke mě vrhli a celé tři hodiny u nás povídali a mazlili se s maminou.No a nakonec mě šoupli do auta a už jsme frčeli do Nového Strašecí
Bylo to moc zvláštní, protože všichni plakali a moje nová panička byla vlastně smutná.Dotěď nechápu proč, protože mě se v novém domově hned zalíbilo a věděla jsem, že v takové veliké rodině budu opravdu šťastná!
Všichni ze mě byli úplně vedle, ale ze začátku si drželi odstup.Tatínek paničky na nás strašně moc křičel při prvním setkání a panička kvůli tomu dlouho plakala a dokonce mě chtěla vrátit, ale já jsem holka šikovná a netrvalo dlouho a moje štěněčí pohledy a vylomeniny si získali i starší členy rodiny a už si to tu beze mě nedovedou představit, teda ale byla to fuška
Teď už mi všichni říkají, jak mě mají rádi, babička, ke které chodím jakoby do školky, když všichni pracují, mi povídá, že jsem se uměla narodit a panička říká, že jsem její splněný celoživotní sen - sebevědomí mi tu rozhodně nechybí, za to jim všem sázím miliony pusinek a i když je mě taky dost, pokaždé si to stejně vyžehlím a nikdo na mě není naštvaný déle jak půl hodiny
Bohužel mi našli u pana doktora špatné kyčličky, takže mám klidový režim, ale dřív jsem moc ráda chodila pravidělně na cvičák, tam mám spoustu kamarádů, akorát už s nimi nemůžu běhat.Ale úplně nejvíc mě bavila obrana, tan chlápek v tlustých montérkách mi úplně drásal nervíky a když po mě házel hadr, nikdy mi neutekl (ten hadr). Má jen velký štěstí, že už nemůžu trénovat a pustit se do jeho rukávu
Vyzkoušely jsme s paničkou skoro všechny psí disciplíny i agility.To vám je sranda, hlavně když tam někdo zakopne a hodí pořádnou tlamu:-)Celkem nám to šlo, ale hold mi to už neskáče, ale jak vidím tunel, no prostě neodolám
Nakonec jsme skončily u dogdancingu.Moc nás to baví, nasmějeme se u těch mých psích kousků - no kdo si má pořád pamatovat, která je levá a pravá packa a jestli se mám točit na jednu nebo na druhou stranu, když stejně nejlepší cvik je mrtvej pejsek 
Na DD je svělé, že se panička může krásně přizpůsobit těm mým nožkám a na cvičení mě nic nebolí!
Pomaličku se připravujeme na první zkoušky, tak uvidíme, jak nám to půjde!
Chtěly jsme složit i zkoušku z poslušnosti, ale máme problém s metrovkou a s aportem.No jo - logicky! - když už konečně pro tu čínku doběhnu a ulovím, přeci jí nebudu vracet!To se musí rozkousat
Stejně nejšťastnější jsem s paničkou a je mi úplně jedno, kde zrovna jsme a co se tam děje!Jak brzy ráno nebo večer začne pobíhat po pokoji a bere tu černou tašku, vím už, že mi zas zmizí do práce, sice už jen na 12hodin, ale i ty jsou táák dlouhé:-(Házím všechny možný očíčka - hlavně vyčítavý, naštvaný, stýskací a ani to nepomůže, ale určitě dělá jen hrdinku a pak je jí taky smutno!Třeba se to jednou změní a já dostanu taky uniformu nebo panička vymyslí jinou práci
Rozhodně - stále se něco děje!!!